Ženy, braňte se! #120db – Dcery Evropy vrací úder

Konečně je tu: vzbouření proti importovanému násilí. Po událostech v Cottbusu a Kandelu se zdvihly hlasy na obranu proti odcizení, násilí a zneužívání. Pod hashtagem #120db teď založily mladé ženy iniciativu odporu vytvořenou ženami pro ženy. Dcery Evropy vrací úder.

příspěvek od Collina McMahona a #120db

Konečně je tu: vzbouření proti importovanému násilí

Kdo si ještě vzpomene na Soopiku P. z Ahaus, 22letou pomocnici uprchlíků tamilského původu, kterou zabil počátkem roku 2017 ilegální nigerijský azylant na otevřené ulici? Kdo pomyslí na Carolinu G., joggerku z Freiburgu, kterou brutálně znásilnil a zabil v roce 2016 násilník z Rumunska? Kdo ještě dnes oplakává 40letou ženu z Erdingu, kterouv tomtéž roce na lavičce v parku znásilnil a téměř připravil o život Murat A. z Turecka?

Co se stalo s 1.054 trestními oznámeními ze silvestrovské noci v Kolíně? Kde je pohoršení rozhočených feministek a feministů, když se nejedná o mrzkou poznámku stárnoucího politika, ale o masové a systematické sexuální násilí na ženách? Kde je váš prokletý vzdor?

Je konečně tady. 120 Dezibel  je hnutí žen, které si to už nenechají líbit. Protestují proti chtěnému systémovému selhání státu, proti obcházení veškerých přistěhovaleckých pravidel, obětování německé ženy na oltář šílenství  „No Border, No Nation“. Tyto ženy si už nenechají zacpat ústa zákazy, co si mají a nesmí myslet, a nadávkami do nacistů.

„120 decibelů je intenzita zvuku kapesního volně prodejného alarmu, který dnes nosí u sebe mnoho žen. „120 Dezibel“ je jméno našeho odporu proti importovanému násilí. Připojte se k nám a řekněte vaše zkušenosti s odcizením, násilím a zneužíváním,“ stojí na webové stránce 120db, která vyšla včera online. K dispozici je i twitter a možnost sledování na YouTube. Dále si zde můžete stáhnout video a sami jej šířit.

Takhle to dál už nejde!

„Jmenuji se Mia. Jmenuji se Maria. Jmenuji se Ebba.
Ubodal mě v Kandelu. Byla jsem znásilněna v Malmö.
Zneužil mě v Rotherhamu a přejeli mě ve Stockholmu.
Ubíhaly hodiny. Nebyl tam nikdo, kdo by mi pomohl.

Jsem jednou z žen.
Jsem Mia, Maria a Ebba.
Ony by mohly být mnou. A já bych mohla být jimi.
Ony by mohly být mnou. A já bych mohla být jimi.

Číhají všude, pachatelé,
když běháme v parku,
když se večer vracíme domů z práce,

když čekáme na autobusové zastávce.

Nejsme v bezpečí, protože nás nic nechrání;
protože se zdráháte zabezpečit naše hranice;
protože se zdráháte kontrolovat, kdo sem přichází, ,
protože se zdráháte odsunout zločince,
protože raději cenzurujete každou kritiku na vás,

protože nás necháte raději zemřít, než byste přiznali svoje chyby.

Kvůli vaší přistěhovalcké politice budeme brzo stát proti množství 
mladých mužů z archaických společností, které pohrdají ženami.
Věděli jste to. A počítali jste s tím.
Věděli jste to. Smířili jste se s tím.
Vydali jste nás všanc. Obětovali jste nás.

Kážete o feminismu a právech žen. 
Přitom jste pravými nepřáteli žen vy.
My jsme připomínkou obětí.
My jsme vaše špatné svědomí a my si vás najdeme.

Jsme to, co chcete potlačit.
My ale už neuhneme.
Nejsme lovná zvěř, otrokyně, válečná kořist ani vedlejší ztráty.
Jsme dcery Evropy.

Jsme dcery Evropy.
Jsme dcery Evropy.
Jsme dcery Evropy.

Máme na paměti každou znásilněnou, zneužitou, zavražděnou a zapomenutou ženu.
Budeme vám je a všem připomínat. 
Už jsme mlčely dost dlouho.

Nyní začíná náš odpor.

Matky, ženy, sestry – dcery Evropy,
tento stát vás neochrání.
Nikdo neví, kdo z nás bude další obětí.
Vezmi osud do svých rukou sama.

Tvé jméno je Mia.
Tvé jméno je Maria.
Tvé jméno je Ebba.
Mohly by být tebou a mohla bys být jimi ty.
…“

https://juergenfritz.com/2018/01/31/120db/