Postřehy ze soudu s Ivankou Kohoutovou

(kauza „muslimské šátky na střední zdravotnické škole")

Včera, tedy 2. 11. 2016 se místopředsedkyně Éry žen zúčastnila dalšího soudního jednání s ředitelkou Střední zdravotnické školy Ruská v Praze paní Ivankou Kohoutovou, která je svou studentkou, či spíše nestudentkou somálského původu obviněna z diskriminace z důvodu vyznání, neboť jí dle žaloby svévolně zakazovala nosit při výuce muslimský šátek.

Ze soudního jednání bych uvedla několik postřehů:

Prvním je velký zájem veřejnosti, kvůli kterému se celé jednání muselo přesunout do většího sálu. Dlužno říci, že žalující strana tam na svou podporu měla tak dvě osoby, zbytek šel fandit paní ředitelce Kohoutové. A nešlo jen o obyčejné příznivce z ulice, v „publiku“ seděli například Václav Klaus mladší, František Čuňas Stárek, starostka Prahy 2 a poslankyně ODS Jana Černochová nebo zástupce ombudsmanky JUDr. Stanislav Křeček. Kromě nich zde bylo možné vidět známé tváře pražských antiislamistických hnutí, spolků a iniciativ, ale přijeli i příznivci paní Kohoutové z Německa. Příjemným bonusem byla „omladina“ - studenti a studentky paní Kohoutové, kteří jí přišli také vyjádřit svou podporu. Celá akce přitáhla pozornost médií, takže se to před jednací síní hemžilo mikrofony a kamerami.

Další postřeh je už přímo ze soudní síně: narazili jsme totiž na soudkyni, která ač viděla, že je sál plný, odmítla si v první třetině jednání zapnout mikrofon, aby veřejnost slyšela, a námitky a stížnosti reflektovala pouhým „takto se nemůžete v soudní síni chovat“, zatímco nechala účastníky soudního jednání téměř vykřičet si plíce, aby je bylo vůbec slyšet. Teprve až po přestávce byly mikrofony zapnuty a veřejnost tak nebyla nucena poslouchat nezřetelné mumlání ze soudních lavic.

K procesu samotnému není moc co dodat, zatímco žalující strana řeší převážně onen šátek, strana žalovaná se brání tím, zda dotyčná vůbec byla či nebyla studentkou školy, jejím formálním přístupem k celému studiu i pravidly, která pro toto studium zkrátka platí a která jsou zejména z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví ještě mnohem přísnější než na jiných školách. Soudní jednání tedy bylo odročeno na 18. ledna 2017 s tím, že obě strany mají měsíční lhůtu na dodání dalších důkazů.

Během celého dne se místopředsedkyni Éry žen podařilo navázat kontakt jak s paní ředitelkou Kohoutovou, která nám velmi fandí (zejména Kláře Samkové), tak s dalšími přítomnými, včetně JUDr. Křečka. Paní Ivanka Kohoutová nesla celý soud velmi statečně, odmítla se nechat zastrašit či vydírat nebo jinak tlačit do kouta, držely se i obě svědkyně – zástupkyně ředitelky paní Pohlová a sekretářka paní Kadeřábková. Paní ředitelka navíc Éře žen přislíbila rozhovor, za což jsme velmi rády.

Za nejostudnější moment celého dne považuji to, když po skončení jednání ještě paní ředitelka Kohoutová komusi na záznam vyprávěla, jak jí ombudsmanka Šabatová zakázala o případu poskytovat informace médiím – načež přítomná redaktorka Českého rozhlasu po zaslechnutí této informace sklapla mikrofon a honem utíkala pryč, zřejmě proto, aby ji někdo nemohl obvinit, že to slyšela. A to i přes to, že na ni lidé volali: „Slečno, kam běžíte?“. Stejná redaktorka také již předtím dostala vizitky místopředsedkyně Éry žen – ovšem s varováním, že předsedkyně Éry žen Klára Samková má ze strany Čro oficiální zákaz se v tomto médiu objevit, tedy že by asi bylo vhodné, aby tyto vizitky milá redaktorka raději zahodila, než se jí ze strany zaměstnavatele dostane nemilého překvapení. My tady v Éře žen jsme ovšem moc hrdé na to, abychom se doprošovaly údajně veřejnoprávního média otevřeného všem, zda nás bude brát na vědomí či nikoli. Bereme situaci takovou, jaká je. Když zákaz bez důvodu a bez vysvětlení, tak tedy – zákaz. Bereme na vědomí, že situaci ve veřejnoprávních médiích je tím pádem nutné řešit úplně jinak.

Paní ředitelce Ivance Kohoutové držíme palce v dalším soudním jednání! Doufáme, že pokusy neziskovek, starajících se o ony „studentky“ v kauze vystupující a snažících se z paní ředitelky udělat rasistku a xenofobku, vyjdou naprázdno a studenti budou moci dál studovat v klidném prostředí. Jejich studium a následné povolání je už tak dost náročné a zaslouží si, aby jim bylo usnadňováno, nikoli komplikováno. Což platí i pro personál školy.