Beseda „Islám, právo a Evropa“, Pardubice (kavárna Evropa), 19. 1. 2017

autogramiáda Kláry Samkové v Pardubicích

Pardubický SALÓN spolu se spolkem Éra žen uspořádal dne 19. ledna 2017 v kavárně Evropa pilotní akci obou uskupení, a sice přednášku Kláry Samkové na téma „Islám, právo a Evropa“, spojenou s autogramiádou knihy Kláry Samkové „Proč islám nesmí do Česka“ a veřejnou diskusí nad podnětnými a četnými dotazy a náměty z publika.

Akce měla značný ohlas, účast byla kolem 60 lidí a všechny knihy, které Klára Samková přivezla, byly podepsány a našly si své zájemce. Na tomto místě chceme za Éru žen znovu poděkovat spolupořadatelům, tedy volnému uskupení občanů s názvem Pardubický SALÓN, za práci, kterou si s organizací akce dali, za prakticky profesionální a bezproblémový průběh celého večera i za překvapení, které si pro nás v podobě perníkových upomínkových předmětů ve formě loga jak Pardubického SALÓNU, tak Éry žen, připravili.

Celý večer měl dvě části, a to přednáškovou a diskusní. V úvodu dostala Klára Samková prostor nastínit svůj náhled na islám i současné společensko-politické dění, vysvětlit, jak se k tématu dostala právě ona a jak dospěla ke svým momentálním stanoviskům. Ve své řeči akcentovala především skutečnost, že islám přispívá k destrukci evropského, a tedy i českého právního systému. Zároveň ovšem konstatovala, že nikdy nepřestane muslimy samotné považovat za největší oběti islámu, vzhledem k faktu, že již téměř 52 generací neznají nic jiného a neměli tudíž možnost dostat se k jinému způsobu uvažování a jednání než právě islámskému. Připomněla také, že v současnosti si již po celém světě lidé po celém světě uvědomují, co přesně je na islámu špatného, vytvářejí různé antiislámské spolky a různými cestami zkoušejí uchopit to, jak na islám zareagují, aby onomu šíření zla z jeho strany učinili efektivní a trvalý konec.

Klára Samková poté přišla s dvěma klíčovými způsoby, jak je třeba něco takového dělat. V první řadě je dle ní potřeba o islámu a jeho negativech velmi otevřeně a konkrétně mluvit, a to, co dělá, co nejpřesněji pojmenovat, nevylučovat ho jako téma z debaty. Což podle Samkové vytvoří základ pro další postup a už to samo o sobě pomůže odstranit část toho, co islám páchá, tedy umlčuje své kritiky. Zmínila, že ona sama považuje islám za „vřed na tváři planety“ a že mu nikdy neodpustí, jak ničí hodnotu a potenciál jednotlivců i celých národů a států. Připomněla, že není možné při hodnocení islámu vycházet z našeho pojetí lidských práv, která jsou založena na křesťansko-židovském pohledu na svět a lidstvo a jsou potvrzena systémem římského práva, který je protikladem islámského práva šaria, zejména v tom směru, že islám nezná soucit s druhými. Zdůraznila, že tímto po celém světě trpí především ženy, a zauvažovala, zda některá muslimka může být vůbec v islámu šťastná. Neopomněla také konstatovat, že je neustále třeba odlišovat a oddělovat islám jako ideologii a muslimy jako lidi – a že lidem je třeba pomáhat takovým způsobem, aniž by člověk ohrozil sebe sama šířením právě takové zhoubné ideologie.

Druhým způsobem, jak by se podle Samkové mělo jednat s islámem, by mělo být trvání na důsledném dodržování našeho právního řádu bez udělování jakýchkoli výjimek komukoliv. Tedy žádné výjimky například na týrání zvířat při rituálních porážkách z tzv. náboženských důvodů. Samková opět zdůraznila, že bychom v této věci měli trvat na dodržování práva a spravedlnosti pro všechny i v rámci záležitostí, které se netýkají jen islámu, ale i čistě nás samotných. Tak, jako to ona celý život dělá v rámci své advokátní praxe, což mnozí mylně interpretují jako účelové přiklánění se na tu či onu stranu k dosažení vlastního zviditelnění, obohacení či získání jiného prospěchu, přičemž realita je skutečně na hony vzdálená těmto interpretacím. Klára Samková prohlásila, že je třeba v těchto věcech být jistým způsobem fundamentalistou, tedy člověkem ideově věrným sám sobě, neustále na sobě pracovat, vzdělávat se, sám pátrat po spolehlivých a kvalitních zdrojích informací, nelitovat času, práce a prostředků, které pro to může jednotlivec obětovat, protože se to skutečně vyplatí. Zamyslela se také krátce nad těmi, kdo islám obhajují – zda vůbec vědí, na čem je postaven jejich život, když to přijetím islámu vlastně celé popírají a odmítají.

Následně byl dán prostor dotazům z publika. První otázka vcelku logicky směřovala k tzv. šátkové kauze, tedy soudnímu procesu proti ředitelce pražské Střední zdravotnické školy Ruská dr. Ivance Kohoutové, obviněné z nepřímé diskriminace kvůli údajnému bránění nošení muslimského šátku při výuce na této škole, kteréžto obvinění vznesla jedna ze zahraničních uchazeček o studium a požaduje za potenciální újmu kompenzaci 60 tisíc korun.

Klára Samková v odpovědi konstatovala, že si naprosto netroufá odhadnout, jak celý tři roky se táhnoucí proces dopadne, zejména s přihlédnutím k faktu, že i v tomto případě se ukazuje, jak je naše právo znásilněné politikou. Odvolala se na to, co se prakticky všichni účastníci debaty svého času učili v hodinách marxismu-leninismu a co platí i dnes, tedy že zákonem je vůle vládnoucí třídy na tento zákon povýšená, tudíž že tato vládnoucí třída může mít (a také většinou má) zájmy a cíle odlišné od těch, kteří ji vládnout nechali. Prohlásila také, že ona by v roli obhájkyně žalované ředitelky vedla celý proces úplně jinak, a sice právě stejně politickým způsobem. Na závěr opět doporučila, aby se o celém případu otevřeně mluvilo, protože změn je možné dosáhnout teprve tehdy, až se tyto informace stanou součástí širokého společenského povědomí.

Další dotaz se věnoval otázce imigrantů, resp. jimi páchaných kriminálních činů, a toho, co má a může v takových případech běžný člověk dělat pro to, aby se o nich informace šířily a tyto trestné činy byly náležitě sankcionovány.

Samková nejprve srovnala kriminalitu místních lidí s imigrantskou. Uvedla, že ti z našinců, kteří u nás páchají trestné činy, se vědomě vyčleňují z toho, na čem je naše společnost založena, přičemž jde o skutečně extrémní a jednotlivé případy. To, na čem naše společenství stojí, přitom je určitý morální kodex a pocit zodpovědnosti a loajality ke svému blízkému i vzdálenějšímu okolí a své zemi (která je dle Kláry Samkové definována především na jazykovém základě). Oproti tomu migranti tuto loajalitu při páchání trestné činnosti postrádají, nic je nenutí být k něčemu či někomu loajální, neboť v obětech nevidí své sousedy, se kterými budou muset vydržet nějak žít a kooperovat po zbytek života. Samková poté opět zopakovala, že trestné činy imigrantů bývají rozhodované jako politické procesy, tedy nikoli jako něco, co by striktně podléhalo evropskému právnímu řádu.

Co Samková navrhla jako adekvátní reakci běžnému člověku dostupnou? Především protesty, ovšem jinou formou, než jakou se protestovalo doposud. Zmínila, že při procesu s Ivankou Kohoutovou byl plný jednací sál účastníků z řad veřejnosti, což dle jejích zkušeností nepochybně bude mít vliv na konečný verdikt soudu. Ze své praxe totiž Samková ví, že stačí jen několik málo zástupců veřejnosti v jednací síni, aby si soudce vůči účastníkům řízení nedovolil tolik, jako když by v sále byli jen obě strany sporu a jejich zástupci. Tedy první radou Samkové je obětovat svůj čas a prostředky a na takovéto akce chodit. Přičemž druhým z doporučených postupů je si pořizovat kompletní záznamy z těchto akcí. Ona sama prý pořizuje audiozáznam pokaždé, když vstoupí do soudní budovy, tedy nahrává i na chodbě, kde mnohdy zazní dost podstatné informace.

Druhou radou Samkové je pak to, aby veřejnost začala po advokátech dotahování věcí do konce a věnování se těmto svěřeným případům na maximum. Úsilí tedy mají vyvíjet všichni, jak veřejnost skrze onu výše popsanou mravenčí práci při zaznamenávání celého dění a sdílení těchto informací, tak jejich právní zástupci, od kterých se ostatně ani nic jiného nevyžaduje, ovšem málokdo na tom zároveň je ochoten či schopen efektivně trvat.

Následujícím dotazem z publika jsme se dostali k řešení toho, zda zákazem islámu neporušíme právo na svobodu vyznání. Klára Samková zde připomněla, že působit u nás smějí pouze takové církve a náboženské společnosti, které neporušují lidská práva a nemají to za cíl, což není případ islámu. Navíc citovala i z článku 17 úmluvy o lidských právech, který je obvykle opomíjen těmi, kdo tuto problematiku zmiňují. Tento článek přitom má sloužit právě na obranu lidských práv před totalitami. Nakonec dodala, že ten, kdo brání islám, fakticky umožňuje další porušování lidských práv.

Další účastník diskuse se nám svěřil se svými zkušenostmi z muslimských zemí a s názorem, že cílem islámu není jakkoli kooperovat s neislámským světem, ale naopak tento svět ovládnout. Připomněl, že v průzkumech jako „pro islám nejpřívětivější země“ mezi muslimy samotnými překvapivě vítězí Švédsko. Zdůraznil, že muslim, který se plně integruje do společnosti nemuslimů, fakticky přestává být muslimem, neboť musí rezignovat na základní stavební kameny islámu, navíc je stále pod kontrolou muslimské komunity, která si na něm bude dodržování islámských pravidel vynucovat. Na Kláru Samkovou vznesl tento diskutér dotaz, proč nás ti, co islám obhajují, neustále obelhávají, že tomu tak není.

Klára Samková v odpovědi znovu konstatovala, že lži, které obhájci islámu používají, ani nemusejí být vědomé, protože pocházejí z jiného způsobu nahlížení reality skrz křesťanství. Připomněla, že křesťanské Desatero je v podstatě totéž co Úmluva o lidských právech. Rozhovořila se i o tom, že právě díky tomu, že jsme vzešli ze systému křesťanského a římského práva máme tendenci automaticky předpokládat, že jakákoli smlouva, kterou s kterýmkoli partnerem uzavřeme, bude dodržena, a že vůbec tudíž nemůžeme chápat někoho, kdo to vnímá automaticky jinak. Připomněla nám také, že během naší historie byl nastolen sekularismus, tedy došlo k oddělení práva a náboženství, což islám nezná. Dále zkusila popsat současnou situaci: zatímco muslimové mají islám jako způsob nazírání na svět a sebe sama, my, pokud nejsme také nábožensky orientovaní, oproti tomu stejným způsobem vyhledáváme nauky zabývající se osobním rozvojem, zlepšením komunikačních strategií a dovedností atd., o čemž ostatně svědčí statistiky prodeje v knihkupectvích.

Následující dotaz směřoval na Kláru Samkovou coby právničku. Tazatel chtěl vědět, co si myslí o třech návrzích zákonů, které jsou nyní předmětem diskusí, a sice o Chovancově návrhu týkajícím se možnosti zabít teroristu legálně drženou zbraní, návrhu o úpravě ústavy v národním duchu a návrhu poslance Soukupa povolit pouze státem registrované imámy.

Odpovědi Kláry Samkové byly tyto: návrh ministra Chovance je zbytečný, resp. duplicitní, o čemž by pan ministr zajisté věděl sám, kdyby studium práv absolvoval standardním způsobem a přečetl si patřičné stávající zákony. K návrhu o úpravě ústavy v národním duchu se Samková vyjádřila obšírněji: připomněla, že ústava, která je platná od r. 1993, nikdy nebyla psána jako „nenárodní“, ovšem momentálně je interpretována protinárodně. Podle Samkové je spíš nutná revize Lisabonské smlouvy než naší ústavy, případně by naši ústavu revidovala v jiných ohledech než zrovna dle národního kritéria. Samková by dále v úpravě těchto dokumentů více akcentovala spíše stát (definovaný na jazykovém základě) než národ, a zejména by trvala na dodržování práva a spravedlnosti. K návrhu poslance Soukupa vytvořit institut státem registrovaných imámů pak Samková podotkla, že nic takového fungovat nemůže, neboť slibem nezarmoutíš, zvlášť jsi-li imám, který má něco slíbit nevěřícím. Navíc jí ani není jasné, kdo by takové imámy jak kontroloval a případně penalizoval.

Další diskutér chtěl vědět, kdo má podle Samkové největší zájem na imigraci.

Samková odpověděla, že aktuálně je k dispozici tolik různých, různě propojených a mnohdy i protichůdných informací a jejich zdrojů, že my se při jejich zpětném rozplétání a odhalování z pozice laiků, před kterými je něco záměrně skrýváno, ani nemáme šanci dozvědět, kde je pravda a kdo všechno tedy takový zájem má a z jakých pohnutek. Kláru Samkovou tudíž už ani pátrání po těchto původcích nezajímá, zajímá ji výsledek celého dění a hodlá řešit to, co je v jejím dosahu, což doporučuje i ostatním.

Následující otázka mířila k nově vytvořenému „ministerstvu pravdy“, tedy orgánu, který bude kontrolovat pravdivost informací sdílených po síti.

Klára Samková sdělila publiku historií mnohokrát ověřenou zkušenost, že systémy před svým pádem prakticky vždy sahaly k cenzuře, a že je tento útvar velmi náchylný k mocenskému zneužití.

Poslední tazatelka pak chtěla probrat dvě věci: fakt, že se už lidi bojí sdílet informace nebo nějak projevovat svá kritická stanoviska, a dotaz, proč ombudsmanka brání práva muslimů proti nemuslimům.

Klára Samková zde s publikem sdílela své zkušenosti, kterých nabyla coby advokátka zabývající se v nemalé míře rodinným právem. Podle ní jsou lidé do spousty nepříjemných situací záměrně manipulováni – dlouho se táhnoucími procesy například týkajícími se rozvodů. Tyto jevy, které se dějí v obrovském množství, vyčerpávají síly a prostředky občanů a odvádějí jejich pozornost směrem od podstatných věcí do pozic, ze kterých již pak občané nejsou s to cokoli dalšího ve svém životě nebo v tom, jak funguje veřejnost, ovlivnit. Vše je navíc podporováno tlakem na zapojení se do konzumní společnosti – lidé spolu soupeří o to, kdo bude mít kdy nové auto, sedačku, pojede na drahou dovolenou, aniž by to vlastně v reálu potřebovali. Hon za prostředky, aby na tyto věci měli, je pak také vyčerpává a odvádí pozornost od podstatného. Klíčem k tomu, jak vyzrát na život, je tedy podle Kláry Samkové přemýšlet, především nad tím, čemu věnuju pozornost a své materiální prostředky. K paní ombudsmance se pak Klára Samková vyjádřila tak, že sice chápe, že si paní ombudsmanka myslí, že si přeje pro lidi to nejlepší (což by si přála i Samková), ale že tento její názor je bohužel mylný.

Taková tedy byla první akce spolku Éra žen. Těšíme se, že v podobném duchu se ponesou i následující besedy.